Lysá nad Labem - základní informace o městě

Lysá nad Labem je město v okrese Nymburk ve Středočeském kraji. Leží v úrodné nížině při řece Labi, 14 km západně od Nymburka. Historické jádro města je od roku 2003 městskou památkovou zónou.

Město má poměrně dlouhou historii a první prameny o jeho existenci pochází již z jedenáctého století, kdy byl na lyském hradě na kopci za Lysou (pravděpodobně vrch Šibák) vězněn, vykastrován a oslepen kníže Jaromír, kterého sem poslal jeho bratr, kníže Oldřich. Od roku 1291 je doložena existence Lysé jako města. V tomto roce vydala královna Guta, manželka Václava II., listinu, která sjednocuje pozemky v okolí Lysé v jeden celek. Majitelé Lysé byli v průběhu historie různí, od Přemyslovských knížat a jejich manželek po různé šlechtické rody. Od roku 1940 do roku 1944 se v Lysé nad Labem razily protektorátní mince.

Dominantu města tvoří bývalý augustiniánský klášter z 18. století sousedící s barokním zámkem a kostel, který je taktéž v barokním slohu. Barokní památky jsou v Lysé hlavně díky panování hraběte Františka Antonína Šporka, který na své panství přivedl mnoho výborných barokních umělců. Mezi nejvýznamnější patří sochař Matyáš Bernard Braun. Ten se svými žáky vytesal pro Lysou mnoho soch, které dodnes zdobí především francouzskou zahradu zámeckého parku a také ohradní zeď kostela. Většina soch pochází od mistrových žáků, od Brauna jsou sochy sv. Jeronýma, sv. Řehoře, sv. Ambrože a sv. Augustina na zdi kostela. Mezi nejznámější místa v Lysé patří místní výstaviště, kam se během roku sjíždí na různé tematické výstavy tisíce lidí.

Místo, kde dnes leží druhé největší lázeňské město, Mariánské Lázně, bylo v dávných dobách plné bažin a zcela pusté. V roce 1197 je založil mocný šlechtic a opat kláštera v Teplé - Hroznata, pod jehož správu patřil i pozemek dnešních lázní. Mniši byli také první, kteří zaznamenali slaný pramen v lesích a dokonce se snažili zde těžit sůl. Tato sůl byla později úspěšně prodávána jako projímadlo. O léčivých účincích minerálních vod mezitím začaly kolovat různé zvěsti a k pramenům zamířili první nemocní. Klášterní představitelé pak nechali vyčistit prameny a upravit cestu k nim. První pokusy založit lázně se však nepodařily. Místní obyvatelé lázním nedůvěřovali. Za vlády Marie Terezie byly minerální vody opět analyzovány a v tomto období se také poprvé objevuje název Marienbad.